KAKAO Z PROJEKTU HAND IN HAND

HISTORIE KAKAA

V době kdy Španělé objevili Ameriku, znali již Mayové kakao jako poživatinu. Kakaovník hrál důležitou roli v indiánské mytologii a kakaová zrna sloužila jako platidlo. Kryštof Kolumbus (1441–1506) jako první Evropan poznal hořký tučný nápoj Xocoatl, který Indiáni připravovali z kakaových bobů. Teprve však Hernando Cortez (1485–1547) přivezl kakaové boby do Evropy. Chuť kakaa nesklidila zpočátku velký úspěch, teprve v sedmnáctém století začalo být oblíbené oslazené kakao. Výroba čokolády brzy následovala. S rostoucí spotřebou se začal rozvíjet rozsáhlý průmysl, který odebíral kakao nejen z plantáží ve Střední a Jižní Americe, ale také v Indonésii, Filipínách a ve dvacátém století i v Africe.

PĚSTOVÁNÍ

Původ kakaa lze vystopovat v amazonské kotlině u Orinoka. Rostlina má ráda pravidelné teploty okolo 25°C a vlhké klima. Mladé kakaovníky potřebují hodně stínu, a proto se vysazují ve stínu vysokých stromů. Listy má kakaovník po celý rok a plody podobné okurkám rostou přímo ze kmene a silných větví, což je pro Evropana nezvyklý pohled. Sklizeň probíhá ručně a kakaové boby se ihned po sběru vyjmou z kakaových plodů. Spolu s dužinou se pak fermentují, což kakau dodá charakteristickou barvu, chuť a vůni, které se později zvýrazní pražením. Nejprve se však fermentované kakaové boby nechají vyschnout pod tropickým sluncem, ručně přeberou a připraví na přepravu do Evropy, kde se podle zásad kontrolovaného ekologického zemědělství dále zpracovávají pražením. Opražené boby se nahrubo nadrtí a různé druhy bobů se podle utajovaného poměru namíchají k dosažení ideální vyvážené chuti. Část z této hmoty se využívá přímo při výrobě čokolády. Z druhé části se vylisováním odstraní kakaové máslo, zbytek se jemně namele na prášek a proseje. Tak získáme kakaový prášek.